Základní škola T.G.Masaryka Rokycany, příspěvková organizace
Třebízského 32,
337 01 Rokycany
IČO: 70981451
DIČ: CZ 70981451
Základní škola
T. G. Masaryka
Rokycany
V druhém květnovém týdnu se žáci 6.B a 8.B ze ZŠ T. G. Masaryka vydali za nezapomenutelným zážitkem – vícedenním putováním po části Stezky Českem na Šumavě. Pro většinu z nich to byla první zkušenost s delším turistickým pochodem, a tak byla trasa sice kratší, ale rozhodně ne méně zajímavá.
Dobrodružství odstartovalo na vlakovém nádraží v Rokycanech. Odtud se vlakem přemístili do Železné Rudy, kde po malém občerstvení vyrazili na první etapu – směr Prášily. Trasa vedla přes jezero Laka, jedno z nejvýše položených a zároveň nejmenších ledovcových jezer v České republice. Prvních sedm kilometrů stoupali žáci neúnavně do kopce, ale odměnou jim byl nádherný výhled na okolní krajinu a samotné jezero.
Cestou si udělali zastávku u malé vodní elektrárny Prášily, kde se seznámili s historií splavování dřeva a výrobou elektrické energie v šumavských podmínkách. Před příchodem do tábořiště nemohla chybět zasloužená zastávka v místní cukrárně, která dodala energii po více než 20kilometrové trase.
Druhý den pokračovalo putování z Prášil směrem na Srní, kde byla naplánována návštěva vlčího výběhu. Rychlejší skupina měla štěstí a vlky skutečně zahlédla. Pomalejší skupina se vydala rovnou do cíle po Klostermannově stezce. Den zakončili přespáním v Kempu Antýgl, kam dorazili po trase dlouhé necelých 16 kilometrů.
Zatímco první den bylo počasí jako malované, druhý den přišel jarní deštík a vítr. Ani to ale účastníky neodradilo. Celým výletem se neslo motto: „Neřeším, vydržím.“ Ať už šlo o rozmary počasí, těžký batoh, bolavé nohy nebo podporu těch, kteří šli pomaleji – všichni ukázali, že týmový duch a odhodlání dokážou hodně.
Žáci se navíc rozhodli svému putování dát ještě hlubší smysl – stáhli si aplikaci Pomáhej pohybem, která umožňuje přeměnit ušlé kilometry na takzvané bídy – body, které lze následně věnovat na charitativní účely. Každý krok tak měl dvojnásobnou hodnotu – nejen že posílili své tělo a odolnost, ale zároveň pomohli tam, kde je to potřeba.
Páteční balení stanů v dešti a chladu sice nebylo příjemné, ale nezanechalo žádnou negativní stopu. Výhledy do šumavské krajiny, společné zážitky i osobní výzvy přinesly žákům něco mnohem cennějšího – pocit, že to dokázali. A ten si ponesou s sebou ještě dlouho po návratu do školních lavic.
